Enter your keyword

Sovětský vzor

Takto se vytvořily dva tábory – tábor imperialistický a antidemokratický, jehož základním cílem je nastolení světovlády amerického imperialismu a zničení demokracie; a tábor antiimperialistický a demokratický, jehož základním cílem je podkopání imperialismu, upevnění demokracie a likvidace zbytků fašismu. Zápas dvou protilehlých táborů – imperialistického a protiimperialistického – se odehrává za podmínek dalšího zostření všeobecné krize kapitalismu, zeslabení sil kapitalismu a upevnění sil socialismu a demokracie.

Prohlášení Informačního byra komunistických a dělnických stran k mezinárodní situaci (říjen 1947)

V Rusku, zemi zaostalé, o které teoretici marxismu
nepředpokládali, že by se mohla stát základnou
socialistické revoluce, a otřesené 1. světovou válkou,
převzala 7. listopadu 1917 moc semknutá strana
profesionálních revolucionářů v čele s Vladimirem
Iljičem Leninem (1870–1924). Bolševici, jak se nazývali,
byli odhodláni nasměrovat zaostalou zemi rovnou ke
komunismu. Stalo se tak za vydatné německé finanční
a organizační pomoci. Československý prezident
Tomáš G. Masaryk, autor díla Rusko a Evropa, viděl
v bolševické revoluci logické pokračování tradic
ruského samoděržaví.
Bolševické panství nad Ruskem a přivtělenými
národy zabezpečila následná ničivá občanská válka.
Impérium, jež v roce 1922 přijalo název Sovětský
svaz, přežilo a stalo se místem budování komunistické
utopie. Dvě desetiletí od revoluce poznamenal
zprvu rudý teror, později znásilnění venkova ve
prospěch budování těžkého průmyslu a prudká,
násilně prosazovaná modernizace. Bolševici se stali
přirozenými mentory ostatních komunistických stran
v Evropě a ve světě. Velmocenské prestiže navenek
a genocidního teroru uvnitř se stát dočkal v éře Josifa
Vissarionoviče Stalina (1878–1953). Vítězství SSSR
v 2. světové válce umocnilo bolševické snahy rozšířit
sféry vlivu do střední a západní Evropy.

Panel_2_foto_2_serov_lenin kopie

Vladimir Iljič Lenin vyhlašuje na II. všeruském sjezdu sovětů v roce 1917 ustavení
sovětské vlády. Obraz Vladimira Serova vznikl v roce 1952 jako jedna z variant,
na původním díle byli za Leninem ztvárněni také Felix Edmundovič Dzeržinskij,
Jakov Sverdlov a Josif Vissarionovič Stalin (Art Russe)

Panel_2_foto_1_vosicky_lenin-

Kresba Pavla Vošického Iljič a múzy
vznikla v roce 1983. Odkazuje na
Leninův pobyt v Praze v roce 1912
(archiv Pavla Vošického)

Panel_2_foto_6_obalka-kopie-

Obálka edice dokumentů
o protisovětských aktivitách Tomáše
Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše
vyšla v roce 1954 (archiv Petra Blažka)

Panel_2_foto_3_trockij-

Z oficiálního komunistického panteonu postupně zmizela většina zakladatelů
bolševického Ruska. Patřili mezi ně Lev Trockij, který byl v roce 1929 donucen
opustit SSSR a roku 1940 byl zavražděn v Mexiku na pokyn Stalina,
a Lev Kameněv, který byl v roce 1936 popraven v monstrprocesu. Na snímku
společně s Leninem roku 1918 (Národní muzeum / foto: Henri Guilbeaux)

Panel_2_foto_5_plaka-

Po 2. světové válce se KSČ prezentovala jako strana, která nebude slepě
následovat ve všem sovětský vzor. Po únoru 1948 se situace změnila, jak také
dokládá dobový propagandistický plakát (archiv Jaroslava Čvančary)