Enter your keyword

Normalizace

Vstup spojeneckých vojsk pěti socialistických zemí do Československa byl aktem
internacionální solidarity, který odpovídal jak společným zájmům československých pracujících, tak mezinárodní dělnické třídy, socialistického společenství a třídním zájmům světového komunistického hnutí. Touto internacionální akcí byly zachráněny životy tisíců lidí, zabezpečeny vnitřní i vnější podmínky pro jejich mírovou a pokojnou práci, upevněny západní hranice socialistického tábora a zmařeny naděje imperialistických kruhů na revizi výsledků druhé světové války.

Ukázka z Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ (prosinec 1970)

KSČ přistoupila po okupaci Československa
v srpnu 1968 k negaci reformní politiky pražského jara
a k tzv. normalizaci poměrů včetně stranických čistek,
manifestačních projevů loajality vůči SSSR a perzekuce
oponentů režimu. Nedílnou součástí vlády KSČ
byla demonstrace síly prostřednictvím centrálně
organizovaných masových akcí, které byly pořádány
po celých čtyřicet let. Především se jednalo o volby,
prvomájové oslavy, spartakiády a různá výročí
Druhá polovina období komunistického režimu byla
charakteristická neměnností poměrů, ekonomickou
stagnací a personální stabilizací vedoucích stranických
a státních funkcí. V této souvislosti se často mluví
o gerontokracii, tedy vládě starců. V čele federální
vlády byl v letech 1970–1988 Lubomír Štrougal.
Členství v KSČ bylo v porovnání s předcházejícími
dekádami chápáno pragmatičtěji. Na druhé straně
nechyběly ani po roce 1968 politické procesy, rozsáhlá
exilová vlna a propagandistické kampaně.

Panel_19_foto_1_husak-
Panel_19_foto_2_Kriegel-

Po srpnu 1968 nastala nová vlna
čistek, která zasáhla několik set tisíc
členů KSČ. Byl mezi nimi také někdejší
předseda Národní fronty František
Kriegel (1908–1979), který jako
jediný odmítl v srpnu 1968 podepsat
v Moskvě kapitulační protokol.
Podobně jako řada jiných bývalých
stoupenců komunistického režimu
se zapojil do opozičního hnutí. Patřil
mezi první signatáře Charty 77
(Libri prohibiti / foto: Jiří Bednář)

Panel_19_foto_6_kim-

Vítání severokorejského vůdce
Kim-Ir-sena v Praze 6. června 1984
(Národní archiv)

Panel_19_foto_3_sjezd-

XIV. sjezd KSČ se uskutečnil
v květnu 1971. Znamenal závěrečnou
tečku za stranickými čistkami. Funkci
v ÚV KSČ obhájila pouze čtvrtina
členů z předchozího vedení
(60 let Gustáva Husáka)

Panel_20_foto_5_informace_uvod-

První strana zprávy o kontaktech
mezi československými a polskými
komunisty v roce 1971 určená
generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ
Gustávu Husákovi (Národní archiv)

Gustáv Husák (1913–1991) vystudoval práva a intelektuálně působil již
v meziválečném období. Účastnil se odbojové činnosti a po válce patřil
mezi vůdčí komunisty na Slovensku. Ačkoli nastoloval totalitární pořádky,
byl počátkem padesátých let obviněn z buržoazního nacionalismu a devět
let vězněn. Po amnestii v roce 1960 a následné rehabilitaci působil jako
historik. Prosadil federalizaci republiky, ale byl i hlavní tváří tzv. normalizace
Československa po srpnovém pádu vojsk Varšavské smlouvy. V dubnu 1969
stanul v čele KSČ a v květnu 1975 byl zvolen prezidentem ČSSR. Na snímku
s Leonidem Iljičem Brežněvem 24. února 1973 na Staroměstském náměstí při
oslavách 25. výročí únorového převratu (Gustáv Husák)

Panel_19_foto_5_clenove-

Členové předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ, květen 1982 (Gustáv Husák)