Enter your keyword

Moskevský exil

Vyjadřujíc neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu, bude vláda pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na východě. Smlouva československo-sovětská z 12. prosince 1943 o vzájemné pomoci, přátelství a poválečné spolupráci bude určovat pro veškerou budoucnost zahraničně politickou pozici našeho státu. S pomocí Sovětského svazu bude dovršeno osvobození Československé republiky, aby tak s jeho oporou byla navždy zajištěna její svoboda a bezpečnost a aby za všestranné součinnosti se Sovětským svazem byl národům Československa zabezpečen pokojný rozvoj a šťastná budoucnost.

Košický vládní program, článek IV (5. dubna 1945)

Teprve po Hitlerově útoku na SSSR opustilo
vedení KSČ protibenešovskou rétoriku a začalo
z Moskvy instruovat domácí komunistické podzemí
ke spojenectví s demokratickým odbojem. Obnova
Československa se nyní stala sovětskou prioritou,
vzrostla prestiž samotného exilového prezidenta
Edvarda Beneše (1884–1948), ale i moskevského
centra v čele s Gottwaldem. Beneš přitom začlenil
Sovětský svaz do svých bezpečnostních kalkulací
už v roce 1935. V druhém poločase války již jeho
ústupnost vůči Moskvě byla motivována obavou, že je
lepší si Stalina, mířícího k dominanci ve střední Evropě,
neznepřátelit. Uzavřením československo‑sovětské
spojenecké smlouvy z prosince 1943 byla
československá politika fakticky podřízena Sovětům,
což se projevovalo i v řízení československé armádní
jednotky na východní frontě.
Zásadní jednání o poválečné podobě ČSR
probíhala na jaře 1945, komunisté v nich dokázali
prosadit vlastní program. Dokladem toho byly teze
Košického vládního programu. Systém národní fronty,
ve které hrála dominantní roli komunistická strana, byl
využit ve všech sovětizovaných státech po 2. světové
válce. V Československu nesměla mimo jeho rámec
působit žádná politická strana. Obnovena nebyla
řada prvorepublikových politických subjektů, včetně
nejsilnější agrární strany. Podobná situace byla
také u společenských organizací. Po únoru 1948
byla Národní fronta Čechů a Slováků již pouhou
převodovou pákou KSČ.

Panel-12_foto_2_novochopersk-

Jan Šverma, Zdeněk Nejedlý
a Klement Gottwald při návštěvě
československé armádní jednotky
v Novochopjorsku v roce 1943
(Gottwald ve fotografii)

Panel 12_foto_3_reicin-

Velitel 1. československého
armádního sboru generál Ludvík
Svoboda, osvětový důstojník sboru
škpt. JUDr. Jaroslav Procházka a jeho
zástupce škpt. Bedřich Reicin, který
byl v lednu 1945 jmenován velitelem
Obranného zpravodajství. Reicin
proslul nevybíravými metodami,
které používal proti oponentům
komunistů. Snímek zachycuje přechod
československých hranic na Dukle
v říjnu 1944 (Čs. armádní sbor v SSSR)

Panel-12_foto_1_pohreb-

Pohřeb zakladatele KSČ Bohumíra Šmerala v Moskvě v květnu 1941
(Gottwald ve fotografii)

Panel-12_foto_4_znarodnení-

Manifestace svolaná československou vládou u příležitosti vyhlášení dekre
o znárodnění klíčového průmyslu (Klement Gottwald 1896–1953)

Panel 12_foto_6_mapa-

Mapa části Evropy rozdělené od druhé poloviny čtyřicátých let do dvou bloků
(MXX)