Enter your keyword

Intelektuálové a strana

Komunistická strana Československa prakticky od
svého založení přitahovala levicové intelektuály, kteří
v ní spatřovali projev revoluční nálady, která zasáhla
Evropu po 1. světové válce. Nová, nová, nová je
hvězda komunismu […] a mimo ni není modernosti,
píše v roce 1921 Vladislav Vančura jménem
uměleckého svazu Devětsil, zatímco E. F. Burian hlásá,
že revoluce not nastoupila v akční fázi, a Stanislav
Kostka Neumann adresuje dělníkům verše: …revoluce
není řečnický výlet, učte se střílet!
Mnozí umělci se ale postupně začali s KSČ
rozcházet. Po nástupu Klementa Gottwalda a jeho
„karlínských hochů“ do čela KSČ sepsalo sedm
spisovatelů a spisovatelek (J. Hora, M. Majerová,
H. Malířová, S. K. Neumann, I. Olbracht, J. Seifert,
V. Vančura) manifest, ve kterém odmítli neschopné
velikášství soudruhů z vedení strany, jež má s leninským
učením společná jen slova, ale jemuž je skutečný
leninský duch zhola cizí. Signatáři manifestu byli
z KSČ vyloučeni, zároveň proti nim vystoupila mladá
generace komunistických literátů, kteří jejich počínání
označili za těžkou chybu a nebezpečí pro moderní
kulturní tvorbu. Většina autorů tohoto prohlášení
však nedopadla dobře, a to s velkým přispěním KSČ.
Novinář Vladimír Clementis byl popraven v procesu
s Rudolfem Slánským, básník Ladislav Novomeský byl
jako „buržoazní nacionalista“ odsouzen k desetiletému
vězení, estetik Karel Teige zemřel v říjnu 1951
na srdeční infarkt vyvolaný štvavou kampaní
komunistického tisku a básník Konstantin Biebl spáchal
sebevraždu o tři týdny později v obavě, že obdobná
kampaň bude spuštěna také vůči němu. Předčasná
smrt pak nejspíše uchránila před podobným osudem
básníka Františka Halase.

Zahájení II. sjezdu československých spisovatelů v zasedací síni Národního shromáždění dne 22. dubna 1956. *dobový text*

Po únoru 1948 ukazovaly významnou roli spisovatelů (nejen ve stranické politice) některé sjezdy organizované Svazem československých spisovatelů. Jejich podoba odrážela období stability či krize komunistického režimu. Velký ohlas ve společnosti měly sjezdy spisovatelů v letech 1956 (statečné projevy Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta na podporu vězněných kolegů) a 1967 (kritické projevy Ludvíka Vaculíka, Pavla Kohouta či Milana Kundery na adresu stranického vedení). Zahájení II. sjezdu čs. spisovatelů v zasedací síni Národního shromáždění 22. dubna 1956 (ČTK / foto: Leoš Nebor).

***Dobový text***  Dne 28. ledna se sešli v pražském Národním divadle významní představitelé československé kulturní fronty, aby manifestovali své pevné odhodlání aktivně přispět novými tvůrčími činy k socialistickému rozvoji naší společnosti. Na sn. pohled na předsednictvo shromáždění při projevu předsedy Čs. svazu spisovatelů zasloužilého umělce Jana Kozáka.

Předseda Svazu českých spisovatelů Jan Kozák při projevu na shromáždění
umělců v Národním divadle na podporu komunistického režimu 28. ledna 1977
(ČTK / foto: Zuzana Humpalová, Jiří Karas)

Spisovatel Jiří Weil byl z KSČ vyloučen, jelikož již v roce 1937 napsal na základě
svých zkušeností z pobytu v SSSR román Moskva-hranice. Ten se stal jedním
z prvních literárních děl popisujících skutečnou tvář stalinismu
(archiv Petra Koury)

[#Beginning of Shooting Data Section]
Nikon D3X
2012/04/06 11:07:27.74
Time Zone and Date: UTC+1, DST:OFF
Lossless Compressed RAW (14-bit)
Image Size: L (6048 x 4032), FX
Lens: VR 105mm F/2.8G
Artist:                                     
Copyright:                                                       
Focal Length: 105mm
Exposure Mode: Manual
Metering: Matrix
Shutter Speed: 1/80s
Aperture: F/14
Exposure Comp.: 0EV
Exposure Tuning:
ISO Sensitivity: ISO 100
Optimize Image:
White Balance: Color Temp. (5000K), 0, 0
Focus Mode: AF-C
AF-Area Mode: Dynamic, 9 points
AF Fine Tune: OFF
VR: OFF
Long Exposure NR: OFF
High ISO NR: OFF
Color Mode:
Color Space: sRGB
Tone Comp.:
Hue Adjustment:
Saturation:
Sharpening:
Active D-Lighting: Normal
Vignette Control: Normal
Auto Distortion Control:
Picture Control: [SD] STANDARD
Base: [SD] STANDARD
Quick Adjust: 0
Sharpening: 3
Contrast: Active D-Lighting
Brightness: Active D-Lighting
Saturation: 0
Hue: 0
Filter Effects:
Toning:
Map Datum:
Image Authentication: OFF
Dust Removal:
Image Comment:                                     
[#End of Shooting Data Section]

Po únoru 1948 se jediným preferovaným uměleckým stylem stal socialistický
realismus importovaný ze Sovětského svazu. Josef Brož, Výstavba, 1950, olej, plátno, 40× 55 cm (GHMP)

Panel_9_foto_6_husiti-kopie-

Komunisté pod vlivem Zdeňka
Nejedlého označovali za své
předchůdce husity. Obálka
brožury dehonestující historika
Josefa Pekaře a jeho žáky
(archiv Petra Blažka)

Olomoucký orloj je součást severní stěny radnice v Olomouci. Orloj se zde nachází od 15. století. Jeho současná podoba pochází od Karla Svolinského a je ztvárněna v duchu socialistického realismu. Jedná se o jeden z mála heliocentrických orlojů na světě, foto 2010.

Karel Svolinský, mozaiky pro orloj (původní výzdoba orloje byla zničena během bombardování města v roce 1945), Olomouc, návrhy 1949–1954, odhaleno 1955 (VMO / foto Pavel Rozsíval)